PARAPSYCHOLOGIE - NADĚJE ZŮSTÁVÁ
(Aleš
Česal)

Lidskou duši odpradávna vzrušuje a přitahuje neznámé a
nepoznané.V legendách a mýtech národů celého světa
vystupují jedinci se schopnostmi, které jsme si navykli označovat
jako nadpřirozené. Neobejde se bez nich ani kniha knih Bible.
Stačí jen zalistovat a číst o uzdravování nemocných
dotykem ruky, o předvídání budoucích událostí, o chůzi po
vodě a levitaci. Křesťané tyto jevy nazývají zázraky a často
jsou jedním z charakteristických atributů pro celou řadu světců.
Dnes existuje dokonce i vědní obor, který se této oblasti věnuje.
Tento obor se jmenuje parapsychologie.
Řecká předpona
,,para" znamená mimo.
Parapsychologie se tedy zabývá jevy, které stojí mimo dosud
poznané psychologické zákonitosti.
Hned na počátku musíme poznamenat, že parapsychologie zkoumá
jevy, které spojuje pouze to, že jsou výjimečné a pozoruhodné.
A jde v podstatě o to, zjistit, zda existuje nějaký
charakteristický rys či zákonitost, který by byl těmto fenoménům
společný. Předmětem výzkumu parapsychologie je takzvané
mimosmyslové vnímaní, neboli vnímání, které není zprostředkována
dosud známými smysly. Základními formami mimosmyslového vnímání
jsou telepatie, jasnozření, předvídání, psychokineze,
radiestézie, poltergeist. Zkusme se podívat na jednotlivé
fenomény podrobněji.
Telepatie
Toto slovo je odvozeno z řeckého tele (daleko) a pathia (cítění, přijímaní), tento termín zavedl
anglický psycholog Myers. Telepatií nejčastěji rozumíme
neobvyklou komunikaci mezi lidmi, často se projevuje i spontánně
pod vlivem citových zážitků. Jedná se o přenos informace přímo
z člověka na člověka a podle některých odborníků nemusí
jít o přenos pouze z mozku do mozku, ale také z celého těla
do celého těla, i přesto že vjem nakonec zpracuje a
interpretuje mozek. Při přenosu teleinformace nehraje žádnou
roli vzdálenost. Teleinformace může překlenout vzdálenost několika
metrů až tisíce kilometrů. Jde o bezprostřední působení
neuropsychických procesů jedné bytosti na neuropsychické
procesy bytosti druhé. Z této definice je patrné, že v každém
případě se telepatie účastní přinejmenším dvě
individua. Osoba vykonávající telepatický vliv na druhou
osobu, které předává telepatickou informaci se nazývá
telepatickým induktorem neboli agentem, Osoba, která bezprostředně
na vzdálenost zachycuje tento vliv bývá nazývána telepatickým
percipientem. Je nutné si uvědomit, že to co telepaticky vnímá
percipient se zdaleka nemusí shodovat s tím, co vnímá
induktor. Z toho vyplývá, že telepatie není přenášení
nebo čtení myšlenek, jak je často zcela mylně uváděno, ale
jde o přenos informace v podobě vjemů vizuálních, sluchových
a výjimečně i čichových. Telepatii rozdělujeme na spontánní
a experimentální.
Telepatie
spontánní
Spontánní telepatie se děje neočekávaně, bez našeho přičinění.
Jedná se o cosi, co zná většina populace. Odehrává se většinou
mezi příbuznými či blízkými přáteli a rodinnými příslušníky.
Ke spontánní telepatii obvykle dochází ve chvílích extrémní
zátěže, především citové, ve stavu nebezpečí života či
dokonce smrti. Z mnoha případů spontánní telepatie je známo,
že příjemce musí být v klidu až v útlumu, zatímco vysílající
musí být ve stavu koncentrace (což není v žádném případě
útlum, jak by se leckdo mohl domnívat), vypětí či stresu.
Nestor české psychotroniky ing. Patrovský tvrdil, že vysílání informace navozuje adrenalin vyloučený ve stavu stresu z nadledvinek, příjem naopak usnadňují některé drogy, které používali věštkyně a domorodí kouzelníci v podobě mastí, lektvarů i omamných dýmů. Mírně působí i drogy jako nikotin a alkohol.
Experimentální
telepatie
Při
experimentální telepatii se obvykle přenáší nějaká kresba
či obrázek. Nejčastěji užívané jsou karty dr. Zenera s pěti
symboly: čtverec, vlnovky, kruh, kříž a hvězda. Profesor
matematiky na londýnské univerzitě S. G. Soal dává přednost
použití karet s pěti zvířaty: lev, slon, zebra, žirafa,
pelikán, poněvadž předpokládá, že pro přenos jsou vhodnější
barevné obrázky těchto zvířat než abstraktní symboly
Zenerových karet. Percipient, neboli ten, kdo přijímá
telepatický signál, předem zná symboly všech pěti karet, myšlenkově
je mu vysílán vždy jeden z těchto pěti symbolů, a on má
poznat, který z nich z to je. Při příjmu je nutno vyloučit
jakoukoli logiku a všímat si pouze toho, co příjemce bezprostředně
napadne. Předpokládá se, že telepatii usnadňuje jakási nosná
či pilotní vlna, kterou je možné vyvolat usmrcením zvířete,
ionizací vzduchu středně těžkými ionty, které například
produkuje zapálená svíčka, při některých pokusech působil
příznivě i kmitočet 27 MHz z vysílače pro dálkové řízení
modelů (ing. V. Patrovský: Od magie k biotronice)
Na první pohled se zdá, že toho o telepatii víme dost, bohužel
i přesto jsou výsledky experimentální telepatie chabé. Dá
se vůbec nějak, nejlépe vědecky dokázat existence telepatie?
Zmínil jsem se o pokusech se Zenerovými kartami při experimentální
telepatii. Pravděpodobnost tahu jedné určité karty je dvacet
procent. Při experimentování však byly odhaleno, že jistí
senzitivní jedinci daleko překračují dvacetiprocentní
hranici. Nejmarkantněji se to projevilo u dětí. Děti do tří
let byly úspěšné na 42 %, 3 - 5 leté na 38% a 6-8 leté na
26 %, jak je vidět všechny zmíněné kategorie překročili
hranici náhody. Také by se z těchto pokusů dalo usuzovat, že
s přibývajícím věkem ubývá telepatických schopností. Možná,
že se všem odchovancům vědecko-fantastických románů, v
nichž se to jen hemží cvičenými armádními telepaty (připomenu
snad jen úspěšný seriál Babylon 5) a jejich telepatickými
souboji, se budou zdát zmíněná statistická data poněkud
suchá. K tomu bych poznamenal, že jde o první krůčky, které
v sobě nesou zárodek budoucnosti daleko fantastičtější než
tušíme.
Dalším projevem MSV - mimosmyslového vnímání, který jak
uvidíme s telepatií úzce souvisí, je jasnozřivost.
Jasnozřivost
Jak
jsme si už řekli při telepatii dochází k přenosu informace
z mysli do mysli či z mozku do mozku chcete-li. U jasnozřivosti
jde o vnímání předmětů nebo obsahů v přítomnosti nebo v
minulosti bez účasti známých smyslů. Také můžeme hovořit
o krypstézii, neboli poznávání skrytého. Při experimentech
se pokusná osoba snaží uhádnout obsah balíčku který jí
není znám. Určitou variantou této schopnosti je i tzv.
psychometrie (pozor nezaměňovat se stejným psychologickým
termínem). Psychometrik dokáže odhalovat minulost předmětů,
například vražedných nástrojů. Zmínil-li jsem v
souvislosti s telepatií sci-fi seriál Babylon 5, neodpustím si
v souvislosti s psychometrií zmínit další seriál, který běží
v současné době na TV Nova. Mám na mysli seriál Milénium,
kde senzibil Frank Black spolupracující s FBI, je velice schopným
psychometrikem. Jak to ale je s janozřením doopravdy a jak se
na něj dívá soudobá věda?
Fenomén
Štěpánek
Určitě je pro nás Čechy zajímavé, že právě v tomto oboru
jsme dosáhli světově uznávaných výsledků. V šedesátých
a sedmdesátých letech byla výzkumu parapsychologie v tehdejším
Československu věnována značná pozornost. Připomenu jen
oficiální a státem podporovanou psychtronickou laboratoř
profesora Kahudy, v níž se experimentovalo se všemi projevy
MSV. Jedním z badatelů, které fascinovala (a dosud fascinuje)
oblast MSV byl i RNDr. Milan Rýzl. Počátkem šedesátých let
prováděl Rýzl řadu experimentů s dobrovolníky, kteří byly
uváděni pomocí hypnózy do změněných stavů vědomí a v
tomto stavu museli plnit různé úkoly, které by prokázaly
existenci MSV. Mimo jiné šlo o rozpoznávání obsahů zapečetěných
krabic. Při těchto pokusech se Rýzl seznámil s člověkem,
který měl největší psychické schopnosti všech dob, s
Pavlem Štěpánkem. Na první pohled nenápadný a klidný
bankovní úředník v sobě tajil netušené schopnosti, které
potvrdila řada po sobě jdoucích pokusy. Experimentovalo se s
kartami 7,5 cm x 12,5 cm velkými, které byly na jedné straně
bílé a na druhé straně černé. Tyto karty byly uloženy do
neprůhledných desek v neprůhledných obálkách. Štěpánkovým
úkolem bylo uhodnout jakou stranou je karta v obálce otočena
nahoru. V první sérii pokusů provedl Štěpánek 200 testů po
deseti odhadech. Tedy dohromady 2000 odhadů. Štěpánek dosáhl
1140 správných pokusů, úspěšnost jeho odhadů byla tedy
57%. Pravděpodobnost, že se Štěpánkovi odhady děly pouhou náhodou
je 10 milionů : 1. Při dalších pokusech dosáhl Štěpánek až
71% úspěšnosti. Štěpánkovi schopnosti byly potvrzeny i jeho
účastí při experimentech v laboratořích na zahraničních
univerzitách. Není tedy vůbec troufalé říci, že pokusy s
Pavlem Štěpánkem prokázaly existenci mimosmyslového vnímání.
Předvídání
nebo také jinak proskopie a prekognice, je zvláštní kategorií
MSV, v níž se jedná o přímé poznávání budoucích událostí,
bez možnosti jejich vyvození ze současných vědomostí.
Tato schopnost byla odedávna v posvátné úctě lidí všech
ras a kultur. Vždyť kdo by nechtěl náhlednout za oponu
budoucnosti a znát věci příští.
Existuje několik forem předvídání. Velmi častou formou předvídání
jsou věštecké sny, které oznamují budoucí událost. Další
formou spontánní, přirozené formy předvídání, jsou i případy,
v nichž člověk vytuší nebezpečí hrozící jemu či blízké
osobě. Většinou se tyto formy proskopie (předvídání) dají
vysvětlit i přirozeným způsobem. Velmi přesně celou věc
chrakterizuje RNDr. Rýzl, o němž jsme se již zmiňovali: Významný
zážitek může být důsledkem prožívaných obav či přání
a k jeho splnění může dojít normálním způsobem, například
vědomým úsilím daného jedince.
Déja
vu
Ovšem existují i takové formy předvídání pro něž se hledá
tzv. přirozené vysvětlení jen velmi obtížně. Jednou
takovou kategorií jsou zážitky typu ,,déja vu". Někdy
se totiž stává, že v určité situaci získáme neodbytný
pocit, že onu situaci jsme již někdy viděli a prožívali. Klíčové
jsou především ty zážitky při nichž se subjekt nalézá v
situaci v níž se už někdy viděl a vzpomínka je natolik živá,
že si člověk vybaví nějaký neznámí detail, u nějž je
podstatné, že je ověřitelný. V seriózní literatuře je často
citován toto vyprávění: ,,Když jsem byl se skupinou přátel
na výletě v Heidelbergu, má první návštěva platila zřícenině
tamního hradu. Když jsem k ní přišel, vnutila se mi myšlenka
o existenci jedné zvláštní místnosti v nepřístupné části
budovy. Když mi dali papír a tužku, nakreslil jsem plán této
místnosti. Můj náčrt se přesně shodoval se skutečností,
což jsem si ověřil při pozdější návštěvě této místnosti."
Proskopických projevů je celá řada a jsou vskutku velmi
rozmanité. Srovnáním řady případů se dají vyvodit i určitá
obecnější pravidla. Proskopické vize bývají jasnější a mívají
více detailů, čím je jejich splnění bližší. Zajímavé
je, že při předvídání (na rozdíl od takové astrologie)
chybí přímé předpovědi obecných událostí, pokusná osoba
vždy referuje o konkrétních událostech, charakterech osob
atp. bez širších souvislostí.
I přesto, že existuje celá řada příhod proskopického
charakteru, je tento jev, jako ostatně všechno, zpochybnitelný.
Naskýtá se tedy otázka, zda se dá předvídání nějak
exaktně dokázat. Pokusili jsme se o to v případě telepatie i
jasnozření a není důvod, abychom nedodali seriózní důkaz i
v cause proskopie.
Židlové
testy
Na počátku vědeckého výzkumu proskopie stojí tzv., židlové
testy, které prováděl E. Osty s jasnovidcem Pascalem
Forthunym. Testy se prováděli při přednáškách či jiných
veřejných akcích, tak, že v sále vybrali namátkou několik
židlí a před přednáškou k nim přivedli pokusnou osobu.
která dostala za úkol přenést se do budoucnosti, nalézt
osobu, která si na židli při přednášce sedne a uvést, co
nejvíce podrobností o ní a jejím životě. Podstatné je, že
se pokusy odehrávaly v kontrolovaných podmínkách, a že přesnost
odhadů byla zarážející.
Psychokineze
Až dosud jsme hovořili o projevech MSV, které se odehrávají
takříkajíc v nehmotných podmínkách, naskýtá se však otázka,
zda je možné, aby jisté projevy MSV působili i na hmotu, ať
už živou či neživou, právě to je totiž další formou MSV
-- psychokineze či telekineze. Tyto termíny označují pohybování
předmětů bez prokazatelného vlivu přirozených fyzikálních
činitelů, tj. prostřednictvím psychických sil. Asi nejznámější
psychokinetičkou všech dob byla N. S. Kulaginová, které
dovedla pohybovat bezdotykově předměty až 250 g těžkými.
Byla sice obviněna, že podvádí a používá tajně magnety,
což by se dalo možná akceptovat v případě pohybující se
střelky kompasu, ale ne u hýbajících se zápalek či jiných
nekovových předmětů, jak trefně poznamenal ing. Patrovský.
Jak jinak i tyto jevy byly a jsou posuzovány laboratorně. Asi
nejfrekventovanější jsou pokusy s hracími kostkami, při nichž
se subjekt snaží ovlivnit stranu hrací kostky, která má
padnou. Stejně jako i v předchozích případech byla i při těchto
pokusech překročena hranice pravděpodobnosti a je tedy dokázáno,
že alespoň někteří jedinci, jsou schopni psychicky na hmotu
působit.
Jevy, o nichž jsme se bavili, jsou velmi specifickou záležitostí,
škála fenoménů, kterými se parapsychologie zabývá, je
neobyčejně pestrá a zdá se že se snad ani nepodaří najít
určitý spojovací bod, který by byl společný pro všechny
jevy řazené k MSV. Přesto tady takový bod existuje, je jím
lidská psychika. Jak ale funguje ve vztahu k jevům MSV, je těžko
zjistitelné. Existují pouze teorie, které se snaží celý
problém osvětlit: Jedna z těchto teorií předpokládá
existenci dosud neznámého fyzikálního pole (tzv. PSÍ-pole),
které by hypoteticky vysvětlovalo přenos a příjem paranormální
informace. Jiná z těchto teorií předpokládá existenci
psychických částic schopných vyřazovaných myslí a schopných
energeticky působit.
Bohužel je parapsychologie zatím mladá a dlužno poznamenat, že dost opovrhovaná věda, a tak si na konkrétnější výsledky musíme počkat. Řekne-li ale někdo, že zmíněné nefyzické jevy neexistují, poněvadž odporují fyzikálním zákonům, je přinejmenším stejný šarlatán, jako ten, kdo bude tvrdit, že přesně ví, jak MSV funguje