Mořská panna

Mořské panny se od sebe liší vzhledem, vzrůstem i povahou. Stejné mají však to, že jejich tělo od pasu nahoru je lidské a od pasu dolů má podobu rybího ocasu. Pověst o krásné dlouhovlasé panně vznikla ve středověku. Obvykle kráska sedí na skalisku, češe si vlasy a zasněně se zhlíží v zrcátku. Při tom pěje nádhernou vábivou píseň, které leckdo těžko z mužů odolává. Zrcátko a hřeben jsou symboly marnivosti a ženské krásy, proto je také asi vlastní mořská panna. Navzdory jejímu vzhledu jsou mořské panně často připisovány vlastnosti kouzelnice, která svou krásou a písněmi naláká muže do jisté smrti a jejich duše vězní v mořské hlubině. Ty nejzrůdnější své oběti i pojídají. Spatřit mořskou pannu proto je neblahé znamení. Její přítomnost věštila bouře, ztroskotání lodí a utonutí námořníků.
Naštěstí ne všechny mořské panny byly takto zlovolné. O některých se říká, že se dobře vyznají v léčitelství a bylinkářství, a občas někomu i pomohly. Dokázaly i věštit budoucnost, plnit přání a vyzvedávat z hlubin moře potopené poklady. Právě proto se jí lidé snažili polapit. Nebylo to tak těžké, stačilo ukořistit něco z její výbavy - hřeben, zrcátko, stužky...