Jednorožec

     Jednou z nejvíce romantických zvířecích bytostí je jednorožec.Jednorožec je legendární zvíře velmi podobné koni, ale na rozdíl od koně měl uprostřed čela jeden obvykle spirálovitý roh. V různých kulturách má různé podoby, jména i vlastnosti. Na Západě je bílý jednorožec se zlatým rohem. V Orientu je zobrazován jako kříženec mezi koněm a kozou, má zahnutá kopýtka a vousy na bradě. Japonský jednorožec se jmenuje Kirin a v Číně ho zase nazývají Ki-lin. Obě slova se odvozují z hebrejského výrazu re´em, což znamená jeden roh. Má se za to, že roh jednorožce dokázal odhalit jed a vyčistit otrávenou vodu. Proto panovníci často pili z číší vyráběných z rohu jednorožce nebo ponořili roh do nápoje. Mělo to zabránit pokusům otrávit je. Původ tohoto zvyku najdeme ve středověké legendě, kde jednorožec namočil svůj roh do rybníka s otrávenou vodou, vyčistil ji a poskytl tak zvířatům možnost napojit se. Vždy byl vznešeným tvorem, který symbolizoval lásku a čistotu, v Číně byl znamením králů. To vše mu vydrželo dodnes.
     Je to překrásné zvíře vyskytující se ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. V dospělosti má podobu sněhobílého koně s rohem, hříbata jsou po narození zlatá, v dospívání se jejich barva mění ve stříbrnou. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit. Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. V západní kultuře byl jednorožec považován za divoké zvíře, ke kterému se nelze přiblížit. Zkrotit ho mohla pouze čistá panna. Východní kultury ho však považují za mírného a ochočeného.